<----

Obsah

---->

Zjevení pokračují

Prostou a pokornou ženu bylo možno drtit nespravedlivými rozhodnutími, lidským příkazům se však nepodrobila Boží moc, která je nade všemi lidskými zákazy a rozkazy. Svatá Panna se Pierině zjevovala nadále, a to na různých místech – až do roku 1983. Tak došlo k několika desítkám zjevení, jejichž rozsah činí asi 60 tiskových stran.

12. října 1968. >> Svatá Panna se kolem poledne zjevila v mé malé kapli a s úsměvem řekla : „Má dcero, buď dobré mysli. Nic tě nesmí znepokojovat, vůbec nic! Jsem nebeská Matka a jsem stále u tebe a u všech dětí, které mě milují, a rozdílím jim své milosti. Řekni mým dětem, že si přeji, aby u pramene, který jsem požehnala a kam tak mnohé mě přicházejí uctívat, se především modlily růženec. Jsem tam já sama, spolu s nebeskými anděly, a tyto modlitby tak četných srdcí, hořících láskou ke mně, nabízím Pánu. Tak dochází ke spojení země s nebesy! Ó, kolik milostí jsem už těmto dětem rozdala! Všechny vidím a všem žehnám. V této hodině své mateřské výzvy si přeji, aby se duše po celém světě nabízely mému Božskému Synu Ježíši Kristu, neboť tento svět je ve velikém nebezpečí, že bude zničen. Ale je to především moje láska, která přichází na pomoc církvi mého Božského Syna Ježíše Krista, církvi, nalézající se v hrůzyplné apokalyptické temnotě. A s těmi dětmi, které ještě milují Pána a slyší vyzvání mé mateřské lásky, ještě jednou dosáhnu Milosrdenství a lidstvu budu moci přinést pokoj a víru!“ <<

15. května 1969. >> Svatá Panna se opět zjevila v mé kapličce a s úsměvem mi řekla : „Bůh je láska! Jsem poslána Pánem, ne abych udělovala rozkazy, ale abych přednesla jeho přání! Ó, jak toužím, aby mé děti jednaly podle nich! U pramene jsem stále přítomna a sbírám modlitby, které jsou tam s velikou láskou nabízeny pokornými dětmi. A plním Pánovu vůli a rozděluji prostřednictvím své mateřské lásky jeho milosti.“

Pak řekla s velikou důstojností : „Ztotožňuji se s poslušností, kterou prokazuješ vůči svému biskupu podle příkladu, který nám jako první dal můj Božský Syn Ježíš Kristus, který se ponížil v posluš-nosti až ke smrti na kříži. Ó, má dcero, poslušnost a pokora jsou velkou obětí, ale náš Bůh za to dává duši pokoj a povolnost, které jsou vůči němu tou pravou láskou. Pohleď, milovaná dcero, nyní je čas mé výzvy. Poslušnost je pokoj, který přichází od Pána. Oproti tomu odporování je zkázou duše.Ó, moje dcero, modli se a dávej mi hodně lásky, abych ji mohla přinést Pánu. Opouštím tě teď s Pánovým požehnáním!“ Načež Svatá Panna zmizela. <<

14. února 1970. >> V mé kapličce v Montichiari se opět zjevila Svatá Panna, obzvláště krásná a plná majestátu. Pak řekla : „Pierino, přicházím ještě jednou a žádám o modlitby, modlitby a pokání. Duše, tolik duší je v nebezpečí, že budou zatraceny. K jejich záchraně je zapotřebí obětí a pokání. Do Montichiari jsem přinesla všechnu svou mateřskou lásku.“

Načež roztáhla svůj plášť a pod ním, tak jak se nezměřitelně rozšířil, jsem viděla mnoho domů, kostelů a mnoho lidu …

„Pohleď, moje láska do sebe pojímá celý svět. Může být něco většího, než je tato činnost? Obětuj s láskou. Dávej mlčky a hovoř především modlitbou! Modlete se růženec! Dcero, pohleď na tento růženec! Všichni, kteří se ho modlí, dostanou ode mne mnoho milostí, Růženec je silným spojením s mým Srdcem …“ <<

19. května 1970. Toto zjevení má zvláštní a dalekosáhlý význam. Svatá Panna se jako obvykle zjevila ve svém bílém plášti a na něm se třemi růžemi – bílou, červenou a zlatou. V pravé ruce měla opět růženec, ten však na konci neměl křížek, ale medaili. Maria rozevřela ruce směrem dolů a ukázala v obou dlaních kulatou, zlatě se lesknoucí medaili.

V pravé ruce ukázala líc medaile : byl na ní vyražen obraz, jak Maria stojí se sepjatýma rukama na schodech, s hlavou jako obvykle zlehka skloněnou. Nad hlavou a pod nohama na schodech byly tři růže. Vpravo od Svaté Panny byl na okraji medaile nápis ROSA a vlevo MYSTICA.

Pak ve své levé ruce ukázala druhou stranu medaile : tam byla vyražena kruhová kaple se třemi velkými branami. Kolem byl nápis : MARIA, MATER ECCLESIAE – Maria, Matka církve.

Svatá Panna pak k tomuto vidění prohlásila : „Přeji si, aby byla ražena medaile, tak, jak ji zde ukazuji … Pán mě poslal do Montichiari, neboť si ho vyvolil, abych tam rozdávala dary jeho lásky : Dar pramene milostí a dar medaile mé mateřské lásky. Pohleď, přimluvila jsem se, aby se tato medaile rozšiřovala jako dar všeobecné lásky. Mé děti mě budou nosit na svém srdci. Budou mě nosit všude. Všem jim slibuji všechnu svou mateřskou ochranu, plnou milosti. V této době mnozí chtějí zničit úctu a lásku ke mně. Ale medaile mé mateřské lásky je znamením, že moje děti mají stále u sebe Pánovu Matku, Matku lidstva. Pohleď, toto je triumfem všeobecné lásky. Požehnání Pánovo a moje láska nechť jsou se všemi dětmi, které u mne hledají svoje útočiště.“

25. června 1971. Maria : „Modlete se, modlete se přece a vybízejte k modlitbě! Tak mnoho mýchdětí se nachází v temnotě! Už nechtějí Boha! Ó, církvi mého Božského Syna Ježíše Krista, v jakém boji se nalézáš! Právě proto nad lidstvem rozprostírám plášť své lásky. Proto je zapotřebí modliteblásky, modliteb smíru. Ó, lidstvo se řítí vstříc velké zkáze. Tak mnoho duší jde do zatracení, ó, ubohá církvi mého Božského Syna Ježíše Krista! Modlete se, děti, čiňte pokání, tak k vám snažně volá Srdce Matky Páně. A znovu opakuji, dcero, že právě v této době je třeba se shromažďovat kolem Pána v modlitbě a lásce. Tolik dětí ho opouští a zrazuje. Je zapotřebí věrných a silných duší, aby dosvědčily světu, že Ježíš Kristus svou obětí ukázal své Srdce, plné milosrdné lásky. Do Montichiari jsem přišla, abych hovořila o Pánově lásce a přivolávala duše zpět k lásce k Bohu. Toto je úpěnlivá výzva a poselství Pánovy Matky!“

5. srpna 1972. Matka Boží, naplněná bolestí, říká Pierině : „Ó, jak je to smutné, když musím přihlížet tomu, jak se mé děti vzdalují Bohu, svému Otci … Časy se zatemňují, všude je plno zmatku a hrůzy. Ale budou-li se lidé modlit a činit pokání, mateřské Srdce ještě na Pánovi vyprosí, aby se celému světu navrátilo světlo, láska a pokoj. Neboť v plánu Boží lásky je stále ještě Pánovo Milosrdenství. Právě nyní je čas, abych k vám hovořila, neboť je to čas, kdy chtějí Boží dílo zcela zatemňovat a chtějí popírat, že si mě Bůh vyvolil za svou Matku. Ano, jsem Pánovou Matkou a Matkou lásky pro celé lidstvo. Děti, milujte se s bratrskou láskou a Pánův pokoj bude triumfovat.“

22. června 1973. Pierina : >> Bylo asi 19.30. Seděla jsem ve své kuchyňce a psala dopis. Počasí nebylo vůbec hezké – venku zuřila bouře. Náhle jsem v Mariině kapli spatřila světlo. Nejprve jsem myslela, že to je opět zapojen proud, který byl během bouře přerušen. Proto jsem tam šla, abych zhasla.

Ale jaké překvapení! Svatá Panna byla zde! Jaká radost! Ihned jsem jí poděkovala, že přišla. Vlídně se na mne usmála a řekla : „Nyní a pokaždé mě Pán posílá, abych lidstvu přinášela jeho lásku, milosrdenství a své mateřské pozvání, aby moje děti mohly pocítit bušení tohoto Srdce. Přeji si, aby by lo vyplněno moje přání : Fontanelle nechť se promění v maják víry, modliteb a pokání!“

Otázala jsem se, jaké modlitby a jaká pokání máme konat, Svatá Panna odpověděla: „Modlitby víry, modlitby lásky, modlitby oslavné, modlitby prosebné,“ a s úsměvem dodala : „Svatý růženec.“

Nějaký čas setrvala v mlčení, pak pokračovala : „Ano, na tomto místě si přeji pokání jako smír za lidské hříchy. Nechť lidé s tímto duchovním úmyslem putují pěšky po mostu na ulici až k místu Fontanelle a nechť se modlí, opravdu modlí! Je třeba s tím okamžitě začít! Dosud to konalo jen málo lidí!“

Zeptala jsem se Svaté Panny, zda se to má konat jednotlivě. Odpověděla : „Ano, ale i ve skupinách a v procesích, ale je přitom třeba se modlit kajícné modlitby.“

Nato jsem si dodala odvahy a otázala se : „Mám velkou prosbu, Svatá Panno : Proč se zjevujete pod jménem Rosa Mystica? Jaký význam to má pro církev?“

S úsměvem mi odpověděla : „To není žádná nová pobožnost, ale souvisí to s okamžikem – v něm to má svůj počátek – kdy se můj Božský Syn Ježíš Kristus stal Člověkem. Ono FIAT vykoupení a FIAT mé spolupráce je symbolicky vyjádřeno nejkrásnější květinou : Mystickou Růží. Jsem Neposkvrněné Početí, Matka Ježíšova, Matka Milosti, Matka mystického Těla svaté církve!

Právě proto mě v roce 1947 můj Božský Syn Ježíš Kristus poslal do Montichiari, kde jsem se ve středu kostela, uprostřed tak velkého množství dětí, svýma nohama dotkla země. Tím mělo být ozřejměno, že já, Maria, jsem Matkou mystického Těla Kristova. Tehdy to byla současně i výzva pro všechny děti celé církve k modlitbě, pokání a smíru, neboť začaly hrozit temné doby bezbožnosti, jak se to potom skutečně začalo dít. A jak je tomu už dnes, kdy ochabuje láska k Pánu a jeho Matce!

Dopřejí-li však lidé této výzvě sluchu, Pánovy milosti a jeho nekonečné milosrdenství k církvi mého Božského Syna přivedou Mystickou Růži k novému rozkvětu. Montichiari se stane horou, z které bude na celý svět vyzařovat mystické světlo; ano, to se splní!“

Vyslechla jsem všechny tyto nádherné věci a řekla jsem : „Svatá Panno, proč neučiníte nějaký zázrak, aby církevní vrchnost mohla ve vaše zjevení uvěřit?“

Odpověděla na to : „Kolik dobrodiní jsem už v této době vykonala, kolik milostí rozdělila. Nyní a stále znovu! Ale tím nejzřejmějším zázrakem bude návrat dětí k opravdové víře, k opravdové lásce k Pánu, pak bude následovat opětné sjednocení ve víře a pokoji po celém světě.“

Pak Svatá Panna pozvedla oči i ruce k nebi a řekla : „Svolám od Pána hojnost požehnání pro všechny děti, které pomáhají, abych byla více milována a poznávána a které se odvážně zasazují, aby přání, mnou vyslovená, byla splněna. Jim všem slibuji svou mateřskou lásku a Pánovu milost!“

Po těchto slovech zmizela a zanechala ve mně velkou radost, která se nedá srovnat s žádnou radostí celého světa. Do mé duše vlila novou odvahu, abych ještě s velkomyslnější připraveností dokázala přijímat všechna ponížení, jen abych splnila její přání. <<

15. května 1974. >> Modlila jsem se ve své kapličce svatý růženec. Přitom mě tížily velké vnitřní starosti. Když jsem z rozkazu biskupa Msgre Giacinta Trediciho musela strávit více roků v Brescii v jednom ženském klášteře, poznala jsem tam jednu zbožnou vdovu, která se mi stala velkou pomocnicí a dobroditelkou. Tato žena byla nyní smrtelně nemocná a ve dne v noci potřebovala mnoho obětavé lásky a péče. Převzala jsem tuto neustálou službu i noční bdění. K tomu se však i v mé vlastní rodině přihodil velmi těžký případ nemoci. Protože jsem musela pomáhat všude, nedostala jsem se vždy ke svým modlitbám a ostatním cvičením, jak jsem byla zvyklá.

Když jsem se při modlitbě růžence kvůli tomu trápila, neočekávaně se v překrásném nebeském světle zjevila milá Matka Boží a řekla mi : „V Srdci mého Božského Syna Ježíše Krista není nic ztraceno. I skutky lásky k bližnímu jsou modlitbou. Pravá láska k bližnímu je i opravdovou láskouk Bohu. Ó, kéž by jen pozemské děti pochopily Boží lásku! Jaký mír by ve světě zavládl, kdyby v něm byla opravdová láska k bližnímu! Místo toho urážejí Pána těžkými hříchy!

Dnes nastala doba, kdy se člověk vyvyšuje dokonce nad samého Boha. To je skutečné zlo, jemuž propadla většina lidí svými bezbožnými názory, rozšířenými po celém světě. A tak mnoho lidí spěje k záhubě.“

Tato slova pronesla Svatá Panna s nesmírným zármutkem. Ale pak se její tvář změnila a vzala na sebe výraz radosti. Řekla : „Ale tiché a skryté modlitby a oběti smírných duší stále přivolávají Pánovo milosrdenství!“

Pak následovalo několik soukromých vzkazů. Před odchodem Maria ještě řekla : „V této kapli, kde se už předneslo tolik modliteb a kam přichází se svými starostmi a bolestmi tolik mých dětí, jsem vám vždycky zcela nablízku, abych vám mohla rozdávat milosti svého Božského Syna Ježíše Krista.“ <<

29. června 1974. >> Bylo asi 10 hodin dopoledne, modlila jsem se růženec. Přitom jsem se modlila především za svou velkou dobroditelku – Marii, která byla už po několik měsíců těžce nemocná a mnoho trpěla. Uprostřed modlitby se zcela neočekávaně zjevila Svatá Panna. Jaká radost!

Hned navázala na mé myšlenky o těžce trpící a řekla plná dobroty a lásky, ukazujíc pravou rukou vzhůru : „Ona bude brzo u mne v nebi.“ (Marie skutečně za několik dní zemřela.) „Všechny oběti a bolesti, které jsou posvěceny dobrým úmyslem, se stávají zdrojem hojných milostí pro celý svět a pro samotnou duši bohatou odměnou, čekající na ni v nebi.“

Pak jsem Svaté Panně doporučila různé nemocné a mnoho proseb a žádostí, které mi byly svěřeny. Svatá Panna k tomu řekla : „Se svou mateřskou láskou jsem vám stále zcela nablízku.“ Pak jsem připomněla : „Svatá Panno, 13. července – ve výroční den vašich zjevení – přijde mnoho poutníků a ve Fontanelle se bude konat mnoho modliteb a noční smírná pobožnost, a to především za kněze, řeholníky a nová povolání.“

Zatímco jsem ještě mluvila, Svatá Panna mi ukázala obraz s velkým množstvím lidí a pravila:

„Řekni těmto mým dětem, že je velice miluji a že jejich modlitby a oběti, vykonané z lásky, budou už v tomto životě odměněny hojnými milostmi. Obzvlášť se však budou radovat v nebi, kde uvidí, jak tyto oběti, vykonané z lásky k svaté církvi, budou zářit velkou slávou.“

Náhle se v mé mysli vynořilo zjevení ze 13. ledna 1951, kdy ve zlatě zářícím oblouku bylo vidět nápisy : Fiat della Creazione, Fiat della Redenzione, Maria della Corredenzione. Tehdy jsem při této nádherné podívané současně slyšela zpívat překrásný chór, a tak jsem se teď otázala : „Svatá Panno, Tenkrát jsem slyšela zpívat líbezný chór. Byli to nebeští andělé?“

Načež celá postava Svaté Panny se rozzářila posvátným majestátem : „Ano, byli to skutečně svatíandělé! Šťastný člověk, který se odporoučí ochraně svého strážného anděla a řídí se jeho vnuknutími! Neboť strážný anděl se o svěřenou duši stará ustavičně a s velkou péčí. Když pak jeho duše obdrží zaslouženou odměnu nebeské blaženosti, vyprovází ji tam, a v nebi tato duše smí spolu se svým strážným andělem a ostatními sbory jásavě zpívat všemohoucímu Bohu a Otci!“

Při těchto slovech se náhle plášť Svaté Panny rozprostřel na obě strany a rozšířil se do obrovských rozměrů jako nekonečný nebeský stan, tak jak jsem to už jednou viděla, ale teď jsem pojednou spatřila tisíce andělů, kteří tento plášť rozšiřovali. Byli to malí, velcí a nejmocnější andělé, stupňovitě seřazení jako bezbřehé moře. Měli na sobě skvostná roucha, koruny, čelenky s diadémy a nejrůznější symboly. Rozprostírali a rozšiřovali plášť Svaté Panny do nekonečného nebeského stanu. Pod nimi jsem docela blízko na velké rovině uviděla mnoho lidí. Byli mezi nimi biskupové, kněží, řeholníci i mnoho mužů, žen a dětí. Některé z nich, především jednoho biskupa, mnoho kněží a známých jsem mohla docela jasně rozpoznat, ale většinu z nich jsem neznala. Všichni společně, andělé i lidé, zpívali sborově : „Svatý, svatý, svatý je Pán! Jemu patří všechna láska, čest a sláva na věčnost! Maria, Matko Boží, Matko milostí i ty buď velebena nebem i zemí po všechny věky!“

Nevím, jak dlouho trvala tato majestátná nebeská podívaná. Byla jsem unesena do takového žáru lásky, že jsem už nebyla vůbec schopna na něco jiného myslet nebo se tázat. <<

8. září 1974. >> Bylo asi 13 hodin; modlila jsem se ve své kapli svatý růženec, když se zcela neočekávaně objevila Svatá Panna. Jako vždy byla plná krásy, světla a dobra. Řekla mi : „Jsem Maria, Matka církve. Pro tuto církev, pro Svatého Otce, pro kněze a všechny děti církve prosím o modlitbu, modlitbu, modlitbu, aby se do srdcí opět vrátila pravá láska k Pánu. A také pravá láska k bližnímu, skutečná láska k bližnímu!“

Odpověděla jsem na to : „Ano, Svatá Panno, s vaší pomocí to chci konat a dávat všude na vědomí!“

Pojednou mi Svatá Panna ukázala fasádu velkého kostela s pěti oblouky. Na prostředním oblouku chrámové fasády se uprostřed zvedal jakoby malý sloup nebo kříž a z jeho středu se po zemi rozbíhaly zářivé blýskavé paprsky. Střední oblouk uzavíral hlavní loď kostela. Vpravo a vlevo se klenuly oblouky nad postranními loděmi. Celek tedy tvořil pětilodní chrám. Nejprve jsem viděla vnější hlavní fasádu kostela, do něhož vedlo pět bran. Ale pak jsem spatřila vnitřek kostela. Kostel byl plný lidí, a to lidí všech barev a ras, bílých, žlutých, černých atd … Otázala jsem se : „Svatá Panno, co znamená tento kostel?“

Odpověděla mi : „Pán, můj Božský Syn Ježíš Kristus, mě poslal, abych celému lidstvu přinesla dar. Přeje si, aby takový chrám byl vystavěn ve Fontanelle. Oněmi pěti oblouky, pěti loděmi a pěti kopulemi má vyjadřovat, že by do své náruče rád pojal všech pět světadílů.“

Po malé přestávce pokračovala : „O pomoc a ochranu zvláště žádejte svatého archanděla Michae-la,aby bránil církev proti všem hrozícím úkladům! Neboť ještě nikdy nebyla církev v takovém nebezpečí, jako je dnes! Já se také za ni stále přimlouvám. I z tohoto malého místa zazáří světlo!“

Náhle se Svatá Panna rozzářila ještě větším majestátem a řekla : „PÁNOVO SVĚTLO SKUTEČNĚ PŘIJDE!“

Odpověděla jsem na to : „Díky, Svatá Panno, za všechnu vaši lásku k nám! Ale jak mám vaše přání oznámit církevní vrchnosti?“

Tu mi selhal hlas převelikým žalem, neboť právě tohoto rána, zrovna ve svátek Narození Panny Marie, byly na dveřích dómu v Montichiari opět vylepeny vyhlášky proti zjevením. Už před delší dobou byly odstraněny; nyní byly zřejmě vytištěny nové. <<

Zde učiňme odbočku a citujme, jaké stanovisko k tomu opětnému zákazu zaujal otec Rossi, dlouholetý místní farář až do roku 1971 : „Toto prohlášení, namířené proti věrohodnosti zjevení Růže Mystické v Montichiari, těžce uráží pravdu, spravedlnost a lásku. Já sám jsem byl už několikrát svědkem, jak ti největší protivníci zjevení zemřeli náhlou a nepředvídanou smrtí. Bůh nedopustí posmívání! Především však nedovolí, aby byla beztrestně urážena jeho Svatá Matka. Vím však s určitostí, že Msgre Luigi Morstabilini z Brescie, za těmito církevními útoky nestojí. Při jedné vizitaci v Montichiari se před ním nesměli tito odpůrci objevit, a tak se během jeho pobytu z Montichiari vzdálili, ale později, po jeho odchodu, se zase vrátili. Slyšel jsem rovněž tento biskupův výrok : - - Opět a opět je na mě z různých stran naléháno, abych přísně zakročil proti uctívání Růže Mystické a předešel velkému přílivu poutníků do Montichiari. Kdyby to však přece jen bylo pravé zjevení Svaté Panny, jak těžkou odpovědnost a vinu bych na sebe uvalil, a to bych rozhodně nechtěl!“

Teď opět dejme pokračovat Pierině : >> Když jsem ráno ve svátek Narození Panny Marie tyto nepravdy opět spatřila na chrámových dveřích dómu, pocítila jsem nad tím bodnutí u srdce a po celý den jsem vnitřně cítila velkou bolest.

Svatá Panna zřejmě věděla o tomto mém vnitřním utrpení a porozuměla mu, neboť mi řekla se zvláštní srdečností : „Já jsem již v té věci zasáhla. Už jsem promluvila svým milým dětem do srdce a dodala jsem jim odvahy, aby byly nadále posly mé lásky, mého poselství a lásky k bližním!“

Při těchto slovech mi Svatá Panna ukázala živý obraz: Vedle Svaté Panny jsem viděla Svatého Otce, velký počet biskupů (jednoho z nich jsem jasně poznala), rovněž množství kněží, mimoto mnoho řeholníků a laiků. Velké množství lidí, na které Svatá Panna hleděla plna lásky, a oni k ní vzhlíželi plni radosti. Já jsem pro ně s radostnou odvahou vyprošovala její požehnání. Nato mi řekla : „Já jsem jim stále nablízku, abych je posilovala Pánovou milostí. Ale řekni jim také, aby se ještě více a s láskou modlili, obětovali a usmiřovali.“

Řekla jsem k tomu : „Díky vám, Svatá Panno, jak velice bych si přála, abyste byla ode všech ještě více ctěna a milována! Proto vás prosím o pomoc, neboť já sama jsem tak nepatrná a ubohá!“

Svatá Panna se na mne dobrotivě usmála a pravou rukou učinila dojemné láskyplné gesto, které naznačovalo : „Pomohu ti.“ <<

30. ledna 1975. >> Modlila jsem se večer ve své kapli, když se asi v 21.30 hodin neočekávaně zjevila Svatá Panna a řekla : „Časy jsou stále plné zla. Hrozí teď veliké nebezpečí. Dojde to tak daleko,že se lidé budou domnívat, že je všechno ztraceno! Ale já jsem přece Matka, která svým dětem otvírá své milující srdce a chce je zachránit. Stále se s láskou za ně přimlouvám, prosím o modlitby a jsem připravena je přijímat, a to především modlitby a oběti tichých, skrytých, obětujících a usmiřujících duší. Takové oběti z lásky přispívají k tomu, že s tím větší okázalostí se vracím do svaté církve.“

Potom pokračovala s výrazem bolestného smutku : „Jak jsi i ty sama mohla pozorovat, způsobila lidská nestálost zmatek na nejvyšších místech v církvi. Chtějí mne, Matku vyhostit ze svaté církve a odtrhnout od srdcí mých dětí. Ale můj Božský Syn s láskou přinese světlo, a bude to nádherné světlo, až On bude konečně vládnout jako Král nebe i země se všemi poctami, které mu náleží.“

Nyní Svatá Panna zazářila nádherným majestátem a dodala : „A tyto jeho pocty náleží i jeho Matce, neboť tak tomu bylo v církvi vždycky.“

Odpověděla jsem : „Ó, díky, Svatá Panno! Oznámím to církevní vrchnosti, aby vaše přání byla splněna!“ Nato opět Svatá Panna : „Ano, oznam jim, že přináším duším lásku, pokoj a svornost a že jim rozdávám z celého srdce hojnost Pánových milostí!“

Nyní jsem měla možnost přednést Svaté Panně veliké množství proseb, které mi byly svěřeny. Odpověděla : „Pierino, působíš mi velkou radost, když mě s takovou důvěrou o něco prosíš. Řekni všem dobrým a ušlechtilým duším, které zde už pomáhaly a stále pilně pracují a pomáhají, že jim všem slibuji svou zcela zvláštní ochranu a hojnost milostí. Pierino, modli se a přičiňuj, aby se lidé co nejvíce modlili, a tak se Pánovo milosrdenství mohlo rozlévat na celé lidstvo, které je v tak velkém nebezpečí. Planu láskou a touhou zachránit svět!“ <<

8. dubna 1975. >> Modlila jsem se časně zrána asi 6.25 hodin ve své kapli, když se neočekávaně zjevila Svatá Panna v obdivuhodné kráse a ve zvláštním zářivém jasu.

S láskyplným úsměvem pravila : „Jsem velmi spokojena, že se nyní konečně splnila aspoň malá část mého přání, o kterém, jsem už dříve mluvila, a to, aby moje socha byla nesena v procesí do Fontanelle.“ <<

Zde je třeba opět učinit odbočku a připomenout, že při svém třetím zjevení ve Fontanelle 9. června 1966 Svatá Panna žádala o sochu, kapli a procesí. Přičiněním tehdejšího faráře byly socha skutečně zhotovena a ve Fontanelle pro ni postavena malá kaple na místě, kde se Svatá Panna zjevila nad polem zralé pšenice. Když byla socha přinesena do Montichiari, zvedla se proti farářovým plánům taková bouře odporu, a to především z církevních míst, že přání Svaté Panny, aby se konalo v dómě zasvěcení jejímu Neposkvrněnému Srdci a potom slavnostní procesí se sochou do Fontanelle, se nesmělo splnit, a rovněž nebylo vykonáno ani zasvěcení ani procesí. Socha byla donesena se vší tichostí až navečer do kaple poblíž Fontanelle, odkud každého jitra před pátou hodinou byla na radu faráře dvěma muži nenápadně donášena do Fontanelle a tam vystavena v kapli. Mariin požadavek byl aspoň zčásti uspokojen na Bílou neděli 6. dubna 1975, kdy bylo dopoledne do Fontanelle uspořádáno procesí a v jeho čele nesena asi metrová socha Mystické Růže.

Po tomto vysvětlení nechejme pokračovat Pierinu : >> Potom se Svatá Panna zaskvěla v ještě pronikavějším světle a řekla : „Toto místo Fontanelle, na němž tak bohatě vyvěrá voda, je od Pána Ježíše požehnáno a je také posvěceno mým zjevením a mou přítomností. Zde budou mnohým dětem uděleny velké milosti. Zde dám hojně milostí všem svým dětem, které mne milují, ctí a přinášejí oběti.“

Den předtím se o mně šířila zlá pomluva. Když jsem si na to vzpomněla, Svatá Panna na to navázala a řekla : „Můj Božský Syn Ježíš Kristus byl přibit na kříž, protože mu také nevěřili. Ale ve své velké lásce, umíraje na kříži, jim odpustil. Odpusť i ty z upřímné lásky, snášej to velkomyslně a modli se za pomlouvače. Při svém nejbližším svatém přijímání obnov ještě jednou zvlášť tuto oběť láskyplného odpuštění!“

Pak na sebe Svatá Panna vzala výraz nevýslovného bolu a s očima plnýma slz povzdechla: „Ó, kdybys věděla, kolik mých dětí jde po cestě záhuby!“

Po chvíli se opět ukázala v onom zvláštním překrásném světle a radostně řekla : „Ale modlitba a smírné oběti mnohých duší zabraňují, aby na lidstvo přišel opravdu Boží trest. Moje láska se stále znovu přimlouvá u mého Božského Syna Ježíše Krista. Modlete se a přinášejte skryté oběti!“ <<

3. července 1975. >> Když jsem se vrátila v 8 hodin ráno ze mše svaté a svatého přijímání, jako obvykle jsem ještě vzdala díky ve své kapli před sochou Mystické Růže. Tu se zjevila Svatá Panna.Když jsem ji spatřila, napadly mě myšlenky, které jsem Matce Boží hned sdělila : „Ó, Svatá Panno, mám takovou radost, že jste přišla. Ale při vašem posledním zjevení jsem byla jakoby spoutána a nemohla jsem promluvit ani slovo. Pak mi to bylo líto!“ <<

Zde je třeba opět vysvětlení : 14. června téhož roku bylo do Pierininy kaple přineseno k posvěcení 12 „putovních soch“ Mystické růže, asi 70 cm vysokých. Když kněz v přítomnosti Pieriny a její přítelkyně Lucie vyslovoval předepsané církevní modlitby, Pierině se na krátkou chvíli zjevila Maria, ale pronesla jen několik slov a svoje požehnání. Teprve až po jejím zjevení Pierina padla na kolena, ačkoliv vždycky tak činila hned na počátku. Maria k tomu podala následující vysvětlení : „Kněžské požehnání je na této zemi něco tak velikého, že na ně při svém zjevení musím brát zřetel. Pohleď, Pierino, právě to byl důvod, proč jsem ti během něho uložila nehybnost a mlčení! To mělo naznačit velikou důstojnost svatého kněžství ustanoveného mým Božským Synem Ježíšem Kristem.

Pierino, řekni všem ušlechtilým a věrným duším, které poslechly naši výzvu a z lásky se modlí, obětují a usmiřují, že je Pán miluje i když se jim lidé posmívají a tupí je. A miluji je i já. Z celého srdce jim slibuji opravdové požehnání z nebe a mnoho duchovních radostí. Pierino, modli se, modli se a působ, aby se i ostatní lidé hodně modlili! Časy jsou stále horší pro satanskou a bezbožnou zaslepenost, která se po celém světě snaží mařit vykupitelské dílo Božského Spasitele. Nyní je hodina modliteb, hodina dobrých příkladů, hodina obětí, hodina věrnosti a statečného jednání! Vytrvejte odvážně a statečně, spojeni ve vzájemné lásce, abyste církvi opět vyprosili pokoj a svornost.

Já jsem svým dětem opravdu Matkou plnou lásky. Chci pomáhat a zachraňovat. Montichiari, kam jsem přišla s Pánovým poselstvím, nabude nesmírného významu. Odtud vyjde veliké a nádherné světlo na mnoho duší celého světa. Ale proto ty musíš tiše trpět a s láskou přinášet oběti. Rozšiřuj všude lásku mého mateřského Srdce!“

>> Nyní jsem směla milé nebeské Matce přednést svá naléhavá přání a prosby, které mi byly odpo-ručeny, Svatá Panna k nim vlídně řekla : „Ano, pověz všem, že je všechny přijímám pod svou zvláštní milostiplnou ochranu. Především ty, kteří tak šlechetně pomáhají, aby moje přání byla splněna.“ <<

31. srpna 1975. >> Asi v 10 hodin dopoledne jsem ve své kapli spatřila nebeské světlo. V tom světle se zjevila Svatá Panna, nesmírně krásná a řekla : „Pierino, jak často jsem už k tobě přicházela, abych přinášela lásku, milost a Pánovo světlo. Povzbuzovala jsem své milované děti, aby plnily a dál rozšiřovaly přání, která jsem vyslovila. Všechny tyto mé děti, které mě milují, přivedu k Pánu …“

Teď jsem se mohla otázat : „Svatá Panno, jste spokojena, že je vám prostřednictvím putovních soch prokazováno tolik lásky a úcty?“

Odpověděla s radostným úsměvem : „Opravdu, jsem! Jsem stále doprovázena celými sbory svatých andělů, kteří Pánu vzdávají chválu. Kde pobývám jako putovní socha, kde jsem vzývána a kde se li-dé hodně modlí, tam všude dává můj Božský Syn Ježíš Kristus proudit z nebe zvláštní milosti!

Odvahu, moje děti! Modlete se horlivě stále, nyní je hodina statečného úsilí. Milujte církev a papeže, zůstaňte jim věrni. Dobrým příkladem, vpravdě křesťanským životem! Přinášejte oběti a pěstujte křesťanské ctnosti! Pak vás za to budu milovat ještě víc! Tak dojde k triumfu církve a vy sami za to obdržíte nebeskou slávu.

Ve své lásce bych chtěla celé lidstvo uzavřít do své náruče. Miluji všechny stejně, jako vás. Taková je láska mého mateřského Srdce! V Montichiari jsem vyslovila mnoho velkých proseb, ale mnoho lidí k nim zůstává hluchými. Proto jsem si i jinde vyvolila šlechetná srdce, která se snaží splnit mé prosby o modlitbu, oběti a smír za církev, za papeže, za kněze a za duše zasvěcené Bohu, Kamkoliv přinesou putovní sochu, tam s ní přicházím skutečně i já sama, doprovázena celými sbory andělů, kteří chválí Pána, že mě tak mnoho věrných dítek miluje a oslavuje.“

Nato Svatá Panna ukázala opět – jako při zjevení 8. září 1974 – veliký pětilodní chrám s mnoha dalšími budovami, které jednou budou stát ve Fontanelle. A k tomu řekla s velkou jistotou : „Toto vi-dění se ve svém čase uskuteční.“ <<

23. listopadu 1975, svátek Krista Krále. >> Právě jsem kolem 19. hodiny rovnala v kapli květiny, které přinesli poutníci, když se neočekávaně zjevila Svatá Panna. Zavolala na mě a řekla : „Dítě, nadále hovoř ke všem mým dětem o mé lásce k nim! Říkej jim, že můj Božský Syn Ježíš Kristus mi dává milosti, abych je všem rozdávala, neboť své Matce dopřeje všechno!“

Nyní její hlas nabyl vznešeného zabarvení : „Jsem opravdu Matkou Pána, Matkou církve, Matkou lidstva! Pierino, oběti a modlitby, které tak mnozí lidé přinášejí Pánu, dojdou velikých milostí! Svět měl být pro svou zatvrzelost ve hříších navštíven velkým Božím trestem. Ale velké a nekonečné Boží milosrdenství ještě jednou triumfovalo! Moje dobré děti! Modlete se a za všechny přinášejte oběti! Tak budou duše zachraňovány!“

Nyní jsem se mohla otázat : „Svatá Panno, řekněte mi, prosím, něco o putovních sochách, které mají být dopraveny do Říma.“

Maria odpověděla : „Před těmito sochami se budou modlit a já jsem nyní zvláštním způsobem přítomna ve velkém městě milovaného syna papeže Pavla, otce církve. Všude, kde pobývám (v putovních sochách), přináším opravdu milosti od Pána a lásku svého mateřského Srdce! Kde je dosud v srdcích temnota, přináším světlo, abyste pochopili lásku, kterou jsem v Montichiari zjevila!

Spolupracujte s mou láskou! Rozdávejte se mnou lásku! Tak budete se mnou navždy spojeni. Kterémilosti by mohly být větší než tyto : Žít zcela se mnou a pro mne! To neplatí, Pierino, jen pro tebe, ale stejným dílem pro všechny moje děti, které mě milují.“ <<

6. ledma 1976, slavnost Zjevení Páně. >> Bylo asi 8.30 hodin. Vrátila jsem se ze mše svaté a svatého přijímání v dómě v Montichiari a jako obvykle jsem ve své kapli vykonala ještě adoraci.

Vtom se napřed objevilo nebeské světlo a pak sama Svatá Panna : „Pohleď! V těchto dobách materialismu, který chce lidstvo uvrhnout do duchovní bídy a jméno Páně i moje by nejraději vymazal, přicházím já a volám po obrácení a ukazuji k nebi, odkud přináším poselství lásky.

Ó, moje děti, miluji vás láskou samého Ježíše a to je láska přímo nezměřitelná, neboť bych vás chtěla všechny zachránit. Přicházím, abych přinesla jednotu, aby ve světě zavládl mír! Jako láskyplná Matka se všude namáhám, abych kolem sebe shromáždila své děti. I ty děti, které jsou tak da-leko. Čekám na jejich návrat se shovívavostí a milosrdenstvím.“

Poděkovala jsem Svaté Panně a řekla : „Při slavnosti vašeho Neposkvrněného Početí jsem pociťovala velmi krutou bolest, ale z lásky k vám jsem ji obětovala Pánu!“

Maria s dobrotivým úsměvem odpověděla : „Můj milovaný syn papež Pavel VI. v tento den poslal věřícím slova lásky, úcty a světla, kterými důrazně potvrdil moje mystické Mateřství.“

Při těchto slovech Maria zazářila velmi silným jasem a vznešeným hlasem pokračovala : „Jsem opravdu Maria, zosobněná Rosa Mystica, Matka církve. Právě toto poselství bylo před lety svěřeno tobě, mému ubohému dítěti!“

Poděkovala jsem a Maria s úsměvem řekla : „Pohleď! Když přináším svým dětem poselství lásky, užívám přitom symbolu nejkrásnější květiny, a tou je růže. Je hojně naplněna vůní lásky našeho Pána. Další dar vám dal v prameni ve Fontanelle. On sám je neustálým živým Pramenem, ze kterého hojně proudí milosti na jeho děti.

Ó, moje děti! Milujte mě přece! Modlete se a snažně proste, Ježíš mi nikdy neřekne ne. Své Matce neodřekne žádnou prosbu. On sám se chce stále rozdávat celému lidstvu. Která láska by mohla být větší než láska mého Božského Syna Ježíše Krista! Pierino, říkej všem, že očekávám jejich spolupráci, a snaž se, abych byla ještě lépe poznávána a milována!“

Otázala jsem se : „Svatá Panno, má, prosím, ta akce s putovními sochami pokračovat?“

Nato Maria : „Ó, ano! Kamkoliv přicházím (prostřednictvím putovních soch), přináším od Pána hojně milostí. Pokračujte, rozšiřujte světlo a lásku tohoto poselství, které jsem zjevila v Montichiari. To platí obzvláště duším zasvěceným. Především mým milovaným synům kněžím.“ <<

13. února 1976. >> Když jsem se modlila ve své kapli, asi v 9.30 hodin se neočekávaně zjevila Svatá Panna : „Přicházím ještě jednou, abych řekla, že je tvým úkolem rozšiřovat poselství mé lásky. Už po staletí stále znovu sestupuji na mnohá místa po celém širém světě. Kdybych po svém Nanebevstoupení nepřicházela stále znovu na zem, abych kolem sebe shromažďovala své děti, bez mé mateřské lásky, mých láskyplných zásahů by svět ve vztahu k Bohu zchladl a vyprahl.

Moje děti mou vroucí mateřskou lásku prostě potřebují, neboť ve své slabosti se velmi snadno vzdalují od Pána, našeho všemohoucího Boha a Otce! A to je právě důvod, proč přicházím.

Pokaždé, když sestupuji na tuto zem a přináším jí poselství lásky, dává se do pohybu celé nebe s mnohými andělskými kůry, které se kolem mne shromažďují jako veliký věnec!

Na druhé straně mě však tolik mých dětí přijímá netečně a zůstávají hluší k naší výzvě, aby opět milovaly Pána.

Pierino, stále znovu opakuj mým obzvlášť milovaným dětem a kněžím, aby mě milovali. Řekni jim, aby tuto výzvu Matky Páně neustále a všude rozšiřovali! Ať nedopustí, aby přišlo nazmar to, co jsem během tolika staletí už vykonala a co stále ještě konám k záchraně svých ohrožených dětí. Pán musí být milován, chválen a veleben, a to s veškerou silou víry a lásky!“ <<

20. dubna 1976. >> Modlila jsem se ve své kapli a asi v 6 hodin ráno se neočekávaně zjevila Svatá Panna.

Plna radosti jsem zvolala : „Ó, milá Matko! Děkuji vám, že jste přišla, neboť jsem se v poslední době rmoutila, že snad už nepřijdete … !“

Matka Boží na to dobrotivě odpověděla : „V tvém tichém zármutku jsem ti byla se svou mateřskou láskou neustále zcela nablízku …

Pierino, říkej nemocným a všem, kdo musí snášet utrpení a bolest, že to je jejich obětní oltář, nakterý se z nebe snesou hojné milosti. A právě tak vstoupí moje zvláštní láska do mnohých rodin, domnohých srdcí a duší. A později se tyto oběti stanou pro celou věčnost nádhernou korunou. Důvěřujte přece! Jsem při vás se svou zvláštní ochranou!

Milá Pierino, když musíš čekat v tichu a úzkostech na slavnost Bílé neděle, nechť je ti to očistou.V ten den (na Bílou neděli 25. dubna 1976) budu ve Fontanelle zvláštním způsobem přítomna a budu svým dětem rozdávat milosti svého Božského Syna. V upomínku na tento den tam budou našípřítomností posvěceny a požehnány i vzdálené prameny.“ <<

K tomu je třeba vysvětlit, že hlavní pramen byl už po léta upraven; kolem něho protéká dosti vodnatý potok, do kterého ústí mnoho pramenitých potůčků. Všechny tyto potoky a prameny byly SvatouPannou posvěceny.A ještě dodejme, že v onu Bílou neděli se ve Fontanelle shromáždilo mnoho tisíc poutníků.

>> Poděkovala jsem milé Matce Boží. Nyní se zjevil velký kříž. V úžasu jsem se otázala : „SvatáPanno, co tento kříž znamená?“

Odpověděla na to : „Nechť je tento velký kříž postaven uprostřed náměstí u malé kaple. Všechny děti, které se při pohledu na tento kříž budou modlit, obdrží velké milosti. Nechť pohled na tento kříž dá všem světlo víry, naděje a lásky. Nechť se zde, na tomto místě ve Fontanelle, spojí s mým Božským Synem a oddají se mému Srdci; pak moje náruč zůstane otevřena a bude rozdávat velké milosti. Takto budou obzvlášť zachráněny právě moje hřešící děti!

Pojďte ke mně, moje děti! Zde jsem pro vás otevřela pramen odpuštění a lásky. Především však vy, moje obzvlášť milované děti, které nyní musíte mnoho vytrpět, ale přesto se o toto místo obzvlášť zasazujete, obdržíte mou zvláštní mateřskou lásku a odměnu.

Teď už nadešla doba, teď už je zde hodina, za které si přeji, aby se moje láska a Pánovo milosrdenství rozšířily na celé lidstvo.

Moje děti, nermuťte se v obavách, že ruka Boží spravedlnosti se už chystá trestat. Já jsem stále připravena k přímluvám a milosrdenství bude stále triumfovat!“ <<

6. června 1976. Hod Boží svatodušní. >> Asi ve 2 hodiny odpoledne se v kapli neočekávaně zjevilo nebeské světlo a pak Svatá Panna : „Pierino, řekni všem mým dětem, které sem přicházejí a neustále jim opakuj tuto mou mateřskou prosbu : Děti, milujte Pána! Modlete se a přinášejte oběti, abyste dosáhly věčného života. Milujte se navzájem jako bratři a sestry. A já přjdu a přinesu pokoj do vašich duší a svornost do vašich srdcí. Velké Srdce mého syna vložilo do mých rukou moc rozdělovat duším jeho Božské milosti a světlo Ducha Svatého.“

Nyní jsem spatřila, jak Maria rozevřela svou náruč a rozestřela svůj plášť. Přitom z jejích rukou padaly na osoby pod jejím pláštěm malé ohnivé jazyky.

Pak Maria důstojně pokračovala : „Jsem vaše Matka, která se sklání,aby vaše úzkosti a potřeby, vaše naléhavé prosby, přednášela svému Synu Ježíši. To právě on své Matce propůjčuje moc přednášet tyto přímluvné prosby a rozdávat světu jeho milosti.“

Nyní zazářila Matka Boží ve velikém světle a slavnostním hlasem řekla : „Já jsem Maria, Prostřednice milostí! Pierino, seznamuj všechny s tímto královským darem, který jsem přijala od Pána Ježíše. Jsem Matkou lásky a přicházím potěšovat a zachraňovat. Na všechny moje děti, které mě milují a pomáhají mi, nechť sestoupí moje zcela zvláštní požehnání!“

Po těchto slovech zmizela, ale v mé kapli zůstala podivuhodná vůně růží, která tam setrvala ještě hodinu a kterou s radostným pohnutím zakusili i mnozí poutníci. <<

3. září 1976. První pátek v měsíci. >> Když jsem se ráno vrátila ze mše svaté, zjevila se milá Matka Boží. Ale nepromluvila ani slovo. Když jsem téhož dne odpoledne psala ve svém pokoji, spatřila jsem náhle ve své kapli jasné světlo. Ihned jsem se tam šla podívat, a jaká radost! Svatá Panna bylaopět zde! Ó, jak je dobrá!

S velkou dobrotou řekla : „Pierino, čas od času sem přichází mnoho věrných dětí. Řekni jim, ať mají odvahu a důvěru ve své modlitby! Ale především jim pomáhej, aby stále více chápaly Pánovu lásku!“

Potom zazářila ve velmi jasném světle a smutným, ale mateřským hlasem pokračovala : „Moje děti! Modlete se a nebojte se. Zatímco nepřítel v těchto dobách chce zatemňovat světlo mého Božského Syna, já shromažďuji modlitby a přímluvy mnoha duší a ty jsou pak proměňovány v milosti pokoje, svornosti a světla!

Vy, moje děti, které spolupracujete, aby moje obzvlášť milované místo Fontanelle bylo chráněno, dostanete od mého Božského Syna obzvlášť velkou odměnu a velké milosti!“ <<

<----

Obsah

---->

inserted by FC2 system