<----

Obsah

---->

Postoj církevních autorit

Tehdejší místní farář Msgre opat Abate Francesco Rossi byl od samého počátku naprosto přesvědčen o pravosti zjevení; z jeho názorů, písemně zachycených v knize P. Weigla, vyjímáme :

>> Když se 8. prosince 1947 zjevila v dómě v Montichiari Matka Boží za přítomnosti mnoha tisíc lidí, nebyl jsem tam ještě přítomen, neboť jsem tehdy byl ještě farářem v Gradone, ale o zjeveních jsem se už dozvěděl.

Farářem v Montichiari jsem se stal v červenci 1949 a byl jsem tam do roku 1971 – celkem 22 roků. Brzo jsem se dozvěděl od tamních kněží, od svých kaplanů a především od svých farníků mnoho bližších podrobností, zejména též o oněch třech zázracích při zjevení 8. 12. 1974.

O pravdivosti zjevení jsem absolutně přesvědčen. Jako dómský farář jsem dal uprostřed pod kopuli umístit klekátka. O pravosti zjevení jsem neměl pochyb, ale jevilo se mi jako nevhodné, když především ženy ve spontánním nadšení toto místo pokrývaly polibky. To bylo znemožněno dokola rozestavěnými klekátky. Později, z nařízení biskupova po jeho vizitaci jsem dal klekátka opět odstranit. Na místě, kde Svatá Panna sestoupila, byla umístěna velká váza.

Pak jsem podle Pierinina návodu dal v Ortisei (v Tyrolích) zhotovit mariánskou sochu v podobě Mystické Růže. Nalezl jsem tam jednoho řezbáře, otce dvanácti dětí, rodinu naveskrz katolickou a k tomu vysoce muzikální – Caja Perathonera. Tomu jsem řekl : „Udělejte mi podle mého návodu Svatou Pannu – Mystickou Růži, a to tak krásnou, jak je to jen možné. A vyřezávejte ji pokud možno na kolenou, jak to kdysi dělávali Bohem omilostnění umělci, především Fra Angelico. V každém případě musí být moje Maria obzvlášť krásná.“

Nevím, zda ji řezbář opravdu zhotovil na kolenou, ale později při jejím odevzdání mi přešťasten prohlásil, že se mu dosud žádná Panna Maria tak nezdařila. Tato socha byla později postavena místo Panny Marie Lurdské nad oltářem v pravé přední kapli dómu v Montichiari.

Když byla socha přivezena, nesli jsme ji do dómu v opravdovém triumfálním průvodu. V nadšení ji tam doprovázela kapela, pochodňový průvod a tisíce lidí. V dómě jsne ji postavili doprostřed pod kopulí. A tam stála aspoň osm týdnů a kolem dokola byla nádherně ozdobena květinami a svícemi. A za této doby, kdy tam stála, tam za ní přicházely tisíce farníků a poutníků, a přímo tam se událo mnoho zázraků a uzdravení, ale ty největší zázraky se odehrávaly v duších. My, kněží, jsme nevycházeli ze zpovědnic. Prožívali jsme opravdové zázraky obrácení.

Asi po osmi týdnech jsem sochu nechal putovat po farnosti, po různých filiálních kaplích, a také na zvláštní přání i po rodinách. A mohu klidně říci, že putovní socha Rosa Mystica tehdy v mé farnosti vykonala víc duchovní práce než ta nejlepší misie. Později jsem ji dal postavit na pravý boční oltář, kde stojí dodnes.

Když se pak Svatá Panna zjevila ve Fontanelle, jako příslušný farář jsem dal toto místo zjevení upravit. Byla tam postavena velká kaple a syn sochaře z Ortisei – Caja Perathonera, který zhotovil sochu pro dóm, vytvořil na můj pokyn velkou sochu Panny Marie. Na přání Svaté Panny jsem dal zřídit i zastřešení pro poutníky a prosebníky a pohodlnou nádrž na koupele.

Tehdejší biskup z Brescie – Msgre Giacinto Tredici nevydal ke zjevením žádné konečné prohlášení. Ale mým osobním dojmem za ta všechna léta a množství soukromých rozhovorů bylo, že on sám osobně považuje zjevení za pravá. Při své farní vizitaci roku 1951 v zaplněném dómě veřejně prohlásil : „Nemáme sice ještě žádný absolutně jistý důkaz o nadpřirozeném charakteru skutečného mariánského zjevení, ale máme velký počet nadpřirozených skutečností.“

Biskup Giacinto Tredici ustanovil v roce 1948 vyšetřující komisi. Ale podle mého pevného názoru šla tato komise do práce s předem stanoveným negativním posudkem a v žádném případě nesplnila svůj úkol.

Za prvé : nebyl vyšetřen žádný zázrak, žádné zázračné uzdravení. Za druhé : nebyli vyslechnuti žádní svědkové. Za třetí : jeden lékař prohlásil Pierinu za hysterickou morfiovou narkomanku.

To byla naprosto zlovolná pomluva. Každý se mohl přesvědčit, že Pierina je duševně normální a že především není závislá na drogách. Kdyby tomu tak bylo již v roce 1948, pak by ve skutečnosti už vůbec nemohla žít a především by neměla svoje tak přirozené vzezření a zdravou barvu v tváři. To mluví proti každé pomluvě. <<

K tomu je třeba připojit, že Pierina byla samozřejmě vyšetřována i jinými lékaři, ale jejich posudky jednoznačně dosvědčovaly, že je zcela tělesně i duševně zdráva. Jak otec Rossi dále uvádí, zjevení měla velké odpůrce ve vyšších, blíže nejmenovaných církevních kruzích – a že oba biskupové z Brescie – Msgre Tredici i po něm nastoupivší Msgre Luigi Morstabilini – byli sice soukromě o pravosti zjevení přesvědčeni, ale měli strach z vlivných odpůrců, a proto veřejně k věci nezaujali rozhodné stanovisko. Ve své poddajné ústupnosti dopustili, že Pierina byla šikanována a posmívána a na mnoho let odstraněna z veřejného života jako nějaká otrokyně – a to všechno uprostřed století „lidských práv“!

A k tomu byly na vstupní dveře dómu přibíjeny několikajazyčné vyhlášky nejen proti samotným mariánským zjevením, ale proti mariánské úctě vůbec!

K nim svého času otec Rossi mezi jiným řekl : >>„Už dlouho je na všech kostelních dveřích dómu v Montichiari přibita vyhláška proti mariánským zjevením, ale nemá žádný skutečný podpis biskupův, jak by v tak důležité věci mělo být, a to zejména tehdy, když vyhláška mluví jménem biskupovým.“

Když biskup 5. a 6. ledna 1973 konal v Montichiari vizitaci, byly vyhlášky během ní ze všech farních dveří odstraněny, ale po biskupově odchodu byly opět vyvěšeny! Tím se vlastně dalo najevo, že žádný formální a právoplatný zákaz biskupa z Brescie neexistuje. Znamená to zcela jasně : návštěva Montichiari a Fontanelle není formálně zakázána. <<

My se ovšem můžeme plným právem tázat, co je to za tajné síly ve vysoké církevní hierarchii, které mají takovou moc, že dokáží zastrašovat biskupy a beztrestně organizují na půdě jejich diecéze protimariánský boj?

Nicméně Maria je nepřemožitelná. A byť s obtížemi, zvítězila i v Montichiari, jak to dobře shrnul otec Rossi : >> Může být ještě mnoho zaujatých odpůrců, ale skutečnosti je přemohou samy. Do Montichiari a zejména do Fontanelle přicházejí tisíce poutníků. Zde se dějí znamení a zázraky jako za života Kristova : přírodní zázraky, uzdravení posedlých a nemocných, ale především mnohá spontánní a velká obrácení jsou pro mne tím nejneklamnějším znamením pravosti. <<

Nepřijala-li s láskou Marii – Matku církve část vysoké církevní hierarchie, vynahradili jí to zato všichni dosavadní papežové. Tak papež Pius XII. přijal Pierinu v osobní audienci a udělil jí své požehnání se slovy : „Měj odvahu, milá dcero, a snaž se, aby tvůj život také odpovídal tak velké zázračné milosti.“

A na závěr pokorně dodal : „Prosím, modli se také za nás.“

Papež Jan XXIII. před zahájením 2. vatikánského koncilu žádal ve svém apoštolském listě celý svět, zejména kněze a řeholníky, aby se modlili za zdar koncilu a aby především vzývali Matku Boží jako Mystickou Růži a aby se na ten úmysl zvlášť modlili růženec.

Podobně vyzýval věřící i papež Pavel VI. ve své promluvě 5. května 1969, aby v měsíci květnu Svatou Pannu vzývali především jako Mystickou Růži a modlili se růženec.

Budiž připomenuto, že ve své koncilové řeči 21. 11. 1964 jasně prohlásil, že „Maria je Matkou církve“, a dodal k tomu : „Přejeme si, aby v budoucnu byla nejblahoslavenější Panna Maria vzývána a ctěna vším křesťanským lidem právě pod tímto titulem.“

Tento titul je, jak už bylo řečeno, jen jiným vyjádřením titulu Maria, Rosa Mystica.

<----

Obsah

---->

inserted by FC2 system