<----

Obsah

---->

Matka církve

Maria se v Montichiari zjevovala se třemi růžemi – bílou, červenou a zlatožlutou, které jsou dnes neodmyslitelnou součástí všech putovních soch, jejichž prostřednictvím se kult Marie, Mystické Růže, rozšířil po celém světě.

Co znamenají tyto růže? Souvisí bezprostředně s životem a posláním Svaté Panny : Bílá růže znamená, že Maria je nejčistší Dcerou Boha Otce, Neposkvrněným Početím. Tato růže je současně obrazem Boží moudrosti, světla, čistoty, jednoty, pořádku, harmonie, tvůrčí činnosti.

Červená růže vyjadřuje, že Maria je Matkou Syna Božího, Matkou Bolestnou, Matkou Milosrdenství. Je současně obrazem Boží lásky, milosrdenství a spravedlnosti, královské soudní moci, kříže, spásy, Krve Kristovy.

Zlatá růže představuje Marii jako Nevěstu Ducha Svatého, Královnu nebes a země, Matku církve, Matku mystického Těla Kristova. Je současně obrazem Boží svatosti, Božského majestátu, mocné Boží působnosti.

Tak je v těchto třech růžích symbolicky uzavřena celá mariánská teologie ve své zázračné síle a bohatosti. Maria sama ji rozvedla v mnoha svých poselstvích různým vizionářům; zde si uvedeme aspoň několik úryvků z poselství, která sdělila donu Ottaviovi o sobě, jako o Matce církve :

„Protože jsem byla od věčnosti v Srdci Boha zvolena za ženu požehnanou mezi všemi ženami, jsem předmětem jeho nekonečné lásky. Líbila jsem se Bohu svou pokorou. Můj Syn mi řekl, ještě předtím, než vystoupil na nebesa, že ho nemohu následovat ihned do Domu jeho Otce, ale že musím zůstat na zemi, abych se stala Matkou rodící se církve a s láskou v tom rození pokračovala. Spolu s Ježíšem jsem ji ve strašných a nevýslovných bolestech počala na Kalvárii jako Matka a Spoluvykupitelka, teď jsem měla v lásce počínat Ježíšovo mystické Tělo.

Ježíš, Syn Boží, ale také můj pravý Syn podle těla, mě chtěl za Spoluvykupitelku i Matku svého mystického Těla.

Titul Matky církve mi opravdu přináleží. Ale nepostačuje! Synu, v jednom poselství ti bylo odhaleno, že já, Maria, Matka Boží, jako jediná žena v církvi, jsem opravdovou Kněžkou.

Účastnila jsem se plnosti kněžství způsobem odlišným a zároveň nadřazeným způsobu, jakým na něm měli účast apoštolové, jejichž jsem opravdu Královnou. Jsem plným právem vzývána jako Regina apostolorum (Královna apoštolů)!

Hluboce jsem respektovala hierarchii, chtěnou a založenou Ježíšem Vykupitelem. Petr byl z Boží vůle viditelnou hlavou této hierarchie. Já byla Královnou apoštolů, a sami apoštolové mě uznávali a ctili jako Matku církve a svou Matku a Královnu.

Sám Petr během let, kdy pobýval v Jeruzalémě, za mnou chodil pro útěchu a nazýval mě Matkou. Chodil za mnou pro radu a pomoc a ctil mě jako Královnu.

Kdyby si pastýři a mí kněží plně uvědomovali duchovní pouta, která nás spojují, kdyby mě opravdu uznávali za svou Matku a Královnu, zahrnula bych je milostmi,neboť jsem štědrá vůči všem synům, kteří mě milují a rozšiřují úctu k mému Neposkvrněnému Srdci.

V den Letnic jsem byla s apoštoly přítomna ve večeřadle a připravovala jsem se na přijetí Ducha Svatého. Ten na mne sestoupil ve větší míře než na ostatní : Já, choť Ducha Svatého, jsem jím byla naplněna.

Není zvykem zapomínat na svou vlastní pozemskou matku, protože se ví, že její něžná láska nikdy neselže. Ale, můj synu, láska, kterou vás miluje vaše nebeská Maminka, je nesmírně nadřazena jakékoliv lidské lásce. Já vás miluji všechny a všechny vás chci zachránit.

Neodporujte Božímu hlasu, který vás volá k opravdovému a upřímnému obrácení! Bojte se Pána, který prochází!

Čtěte s pokorou poselství, která vám Božská dobrota posílá! Je to milosrdenství, veliké milosrdenství, jímž vás upozorňuje, že hodina očisty je už nablízku.“ (7. 1. 1976)

Tolik pohrdání, urážek i otevřené nenávisti, které dnes po celém světě sklízí Maria, a to dokonce od svých zaslíbených synů, nemá obdoby.

Proto Ježíš znovu a znovu zdůrazňuje její neposkvrněnou čistotu a donu Ottaviovi vysvětluje, proč je vůči ní na světě tolik nenávisti : „Moje Nejsvětější Matka je velkým a s ničím nesrovnatelným pokladem mé církve; je i vaší opravdovou Matkou, Královnou vesmíru, Královnou všech vítězství, Královnou nebes i Královnou církve, kterou miluje láskou podobnou mé lásce. A protože prostřednictvím milosti může všechno, co mohu já, miluje vás, tak jako vás miluji já.

Jen obludy plné odporné zloby dokáží nemilovat mou Matku, která je jediným tvorem, který vyšel z lásky a moci Boha, Otce Stvořitele, ve vší dokonalosti a neposkvrněnosti, neboť jen ona sama nepoznala společný hřích, se kterým se rodí všichni lidé, a nikdy nepřináležela temným mocnostem Zla.

Ani na okamžik nepoznala nadvládu Luciferovu, neboť za celý svůj život nespáchala jedinou, ani tu nejlehčí chybu.

Její duše, Srdce a tělo nebyly ani v nejmenším dotčeny zlem. Narodila se a žila v dokonalé nevinnosti, v čirosti ve všem se podobající nevinnosti a průhlednosti Trojjediného Boha.

Právě proto, ještě než byly položeny základy země a světa, byla u Boha předmětem jeho nekonečného potěšení.

Jejím prostřednictvím byl obnoven řád a rovnováha, porušené hříchem lidstva. Právě jejím prostřednictvím byla přemožena smrt, vstoupivší do světa, a bylo uskutečněno druhé Stvoření, jímžvšichni lidé dobré vůle nyní mohou dospět k cíli svého života, to znamená k věčnému Životu.

Odkud tedy přichází nepřátelství vůči mé Matce?

Z nevýslovné nenávisti temných sil Zla, neboť Božská Spravedlnost dala vzniknout peklu, zatímco Maria je naopak projevem Božího Milosrdenství, jehož prostřednictvím mohou lidské duše obdržetvěčnou spásu. Žárlivost a závist proto dosáhly takového stupně, který vy, lidští tvorové, nikdy nepochopíte, neboť pýcha temných sil pekla byla ponížena úměrně vážnosti jejich hříchu …

Odtud onen příval nenávisti, který vytryskl z pekla a který je jím živen, proti mé a vaší Matce a proti všemu, co ona miluje a čemu dává přednost, a především proti církvi, kterou se mnou počala, vyživovala a bude vyživovat do konce věků.

Odtud rouhání, urážky a svatokrádeže páchané proti tvoru, který je Božím potěšením a nadějí lidstva. Lidé nemají žádný myslitelný ani skutečný důvod, aby naši společnou Matku nenáviděli a činí-li tak, je to vždycky pod tlakem ďábelské činnosti.

Maria je a vždycky bude postrachem pekel a žádný démon, ani jejich hlavy jako Lucifer, Satan a Belzebub se neodváží napadnout Svatou Pannu, ale uprchnou před ní; a za tento zbabělý strach se mstí tak, že před sebou posílají lidi nejvíc nakloněné zlu, tak jako zloději ke svým špinavým záležitostem zneužívají děti.

To všechno nicméně nemůže ani v nejmenším poskvrnit nejkrásnější Květ nebes i země, který svou nádheru vyzařuje na anděly a svaté ráje a svou vůní nasycuje blahoslavené vyvolence Starého a No vého zákona, neboť Maria je umístěna ve středu Božské Trojice a uzavírá v sobě všechnu krásu, milost, vůni a naději dobrých, kteří na své pozemské pouti hledí k ní, jitřní Hvězdě, s důvěrou a jistotou, že se v temném bludišti tohoto pozemského života neztratí.

Jestliže démoni zahnízdili do odbojných duší takový odpor vůči Marii, ona je naopak u všech dobrých, kteří se jí svěřují, věří v ni a doufají v ni, středem jejich všeobecné víry a lásky. Maria je ve skutečnosti Opatrovnicí všech lidských nadějí na jejich pozemské cestě.

Maria je „světlem Světla“, „láskou Lásky“, „životem „Života“. Je poupětem rozvitým uprostřed Boží Trojice. Je „stromem života“, který vypučel, roste a rozkládá své úrodné větve po celém světě. Duše vykoupené krví její krve ji právem nazývají Matkou a vzývají ji pod tímto jménem. Vytváří nejkrásnější a nejvzácnější ozdobu Otcova domu.

Nechť vás střeží, ochraňuje a vede v temnotách stále hustších, které zahalují církev, neboť po očistě bude zářivým úsvitem mé obrozené církve a Archou Nové úmluvy!“ (6. 12. 1978)

<----

Obsah

---->

inserted by FC2 system